D.U.C.H.

Agáta Bourová I V RUKAVIČKÁCH

I bez kontaktu a doteku se můžeš usmívat Rukavice jsme byli zvyklí používat pro ochranu našich rukou při úklidu domácnosti jako ochranu před čistícími prostředky, při práci na zahradě, lékaři je používají při zdravotnických úkonech a operacích. Najednou jsme ale rukavice potřebovali při tak běžné činnosti, jako je dojít si na nákup. Najednou bez nich nebylo možné vstoupit do obchodu, a tak se náhlé rukavice, z věci běžné ochrany našich rukou, staly naprostou nezbytností ochrany našich životů. Ruce začaly být částečně naším nepřítelem. Nebylo možné si při pozdravu podat ruku nebo se obejmout, dotek se stal nebezpečným. To, co by nám přišlo naprosto absurdní a nemyslitelné, bylo běžnou realitou. Za každou rukavicí se skrývá osobní příběh někoho, kdo jí použil. A proto jsem jim dala tváře. V těchto nelehkých dobách je zapotřebí se usmívat, držet při sobě a radovat se z maličkostí. A to moje rukavice vyjadřují.

Katarina Hermann I 21:12

Duch dnešní doby je interpretován zárodkem s umělou inteligencí‚nikdo neví co se zrodí a jak se vyvine. Projekt 21:12 vznikl v reakci na nové možnosti s neurálním rozhraním. Odkaz na spuštený časovač: každý zárodek má nějaký čas na vyvinutí, stejně je to u umělé inteligence.

Magdaléna Komancová I BÁT SE VYKROČIT

Naše možnosti kam směřovat nebo kam patřit jsou sice téměř neomezené, ale s volností, kterou nám doba nabízí přichází i pocit ztracení. Stojíme před životní křižovatkou a rozhodujeme se, jakou cestou se vydat, ale bojíme se vykročit i kdyby jen na jednu z nich. Právě tyto pocity nejistoty a strachu byly podnětem pro mojí práci. Vytvořila jsem porcelánovou figurativní plastiku v mírném vykročení, s výrazným amorfním torzem zobrazující rozpolcenost a mnohotvárnost lidské duše.

Kateřina Krejčí I 49°13’04.1“N 15°52’28.2“E

Bez našeho souhlasu, mnohdy i vědomí, jsme všichni společně zmapováni a zveřejněni prostřednictvím internetové aplikace Google maps. Plastiky představují reliéfy náhodně vybraných postav z prostředí Google Maps vystupující z výřezu dokonalého prostoru monitoru vsazeného do modelované stély. Lidé, kteří byli zachyceni na ulicích při jejich každodenních činnostech se stávají prostředníkem k znázornění soudobé problematiky ohledně soukromí.

Nela Krulišová I VISIONARY

Plastika poukazuje na deformace, které jsou příznačné pro známou sériově vyráběnou hračku vojáčka. Naráží na absurditu války, která se dětem díky těmto hračkám jeví jako hra. Konkrétně tento postoj vojáka, držící dalekohled a ukazující do dáli, představuje vizionáře. Také disponuje zbraní, kterou nemá připravenou v ruce, ale má ji pověšenou na rameni.

Nela Krulišová I TOXIC

Roztékající se klasická konvička byla vytvořena se záměrem vyvolat u diváka určitý pocit nebo emoci. Inspiruje se toxicitou a chemikáliemi.

Klára Samcová I E-DENTITY

Budujeme vlastní identitu uzavřením se ve svých pomyslných bublinách? Nynější doba vyvolává otázky ohledně identity. Uvězněni ve společenských bublinách se udržujeme ve vlastní pravdě a umělá inteligence sociálních sítí tento jev umocňuje. V posledním roce se přidalo i omezení kontaktu osobního, tím se propast ještě prohloubila. Téměř jsme nebyli nuceni se konfrontovat s lidmi jiných názorů. Chceme se vůbec z našich sociálních kruhů vymanit? Zakrýváme si uši před jinými názory cíleně? Dílo obsahuje tři porcelánové plastiky, tři osoby, které se (ne)snaží vymanit ze hmoty‚ která jim určuje a omezuje jejich osobní prostor.

výstavní prostor: 

Openstudio Gabriel Loci, 220

otevírací doba: 

st–ne 10:00 – 21:00

kontakt: