Proud
Elsnicovo náměstí patří k výmluvným ukázkám expanzivního chování člověka vůči přírodě. Jako symbol postupující civilizace zde již na sklonku 19. století vznikl vůbec nejstarší betonový most na území Čech, na který v průběhu 20. století navázalo zakrytí původního říčního koryta, jehož vinou se z říčky Rokytky stala ponorná řeka. Toto na přírodě vyvzdorované území však dnes paradoxně člověk příliš nevyužívá, což nutně působí, jako by se spokojil právě s pouhým aktem podmanění, ne nepodobným počínání dítěte, pro něhož hračka také nezřídka pozbývá na přitažlivosti ve chvíli, kdy tuto hračku získá.

To, že snad alespoň zčásti minula doba ostentativní svrchovanosti lidského jedince, a že se současná společnost v tomto případě přinejmenším pokouší o více či méně inscenovaný dialog s prostředím, v němž žije, dokládají nedávné návrhy na rekonstrukci prostoru, které významným způsobem narušují jeho stávající neoblomnou civilizační dikci betonu, železa či asfaltu. Ještě než se tak ovšem stane, předjímá alespoň v symbolické rovině akt opětovné „naturalizace“ místa zvuková instalace Daniela Hanzlíka, která prostřednictvím hydrofonního mikrofonu přenáší zvuk uvězněné řeky na povrch. Skrze tento mechanismus se autor snaží demaskovat skrytou přítomnost říčního toku a osvobodit jeho energii, a zároveň překonat nepřirozené urbanistické řešení symbolickou rekonstrukcí původní situace obnaženého řečiště.

Součástí projektu je transfer zvukové nahrávky na webové stránky radia aporie www.aporee.org