Výstava nazvaná Snímky loňské sezóny představuje v Galerii Schemnitz v Bánské Štiavnici dvojici významných a mezinárodně etablovaných autorů střední generace – Michaelu Thelenovou a Antona Čierneho, které spojuje zájem o využívání introspektivních principů soustředěných na práci s hlubokými subjektivními prožitky na straně jedné a snaha cílit svoje projekty směrem k jemnému kritickému poznámkování vybraných společenských procesů ohrožujících křehkou individuální i komunitní integritu na straně druhé. Jestliže Michaelu Thelenovou lze v této souvislosti charakterizovat jako umělkyni tematizující prostřednictvím fotografických cyklů nejbližší rodinné okolí reprezentované intimními rituály vyrůstajícími ze společného soužití, které ovšem citlivě zasazuje do atmosféry českých příhraničních Sudet poznamenaných historickým vykořeněním, tak Anton Čierny představuje intermediálně široce rozkročeného tvůrce kombinujícího performativní postupy využívající nezřídka vlastní tělesnost jako klíčový vyjadřovací prostředek s aktivistickými strategiemi upozorňujícími na palčivá environmentální či ideologická témata, na jejichž půdorysu dochází k formování zásadních společenských střetů.

Koncepce výstavy Snímky loňské sezóny, která přirozeně akcentuje autorské predispozice Michaely Thelenové a Antona Čierneho, přitom vyrůstá z atmosféry samotné Bánské Štiavnice a k ní komplementárně přiřazeného a v mnohém příbuzného milieu města Krupka situovaného v Krušných horách nedaleko Ústí nad Labem. Obě tato místa je možné vnímat v průsečíku různorodých pohledů: industriální hornické minulosti sahající až do období pozdního středověku, zmizelého multikulturního charakteru, jedinečného krajinného usazení, turistické potencionality ale zároveň exploatace či aktuálního trpělivého hledání nových významů nezbytných pro plnohodnotný rozvoj místní komunity. Zároveň ovšem název výstavy vedle důrazu položeného na širší uměleckou interpretaci sledovaných lokalit odkazuje k fenoménu cestování a turismu, který je v posledním období konfrontován s omezeními vyrůstajícími z covidové pandemie.

Do takto načrtnuté mentální mapy tedy oba autoři umísťují nepřehlédnutelné značky v podobě zcela aktuálních uměleckých projektů, aby trasovali nové linie uvažování o místech svého zájmu a jejich v mnohém komplikované minulosti i nečekaně se proměňující přítomnosti znejasňující ještě před nedávnem zdánlivě samozřejmou budoucnost. Michaela Thelenová pro výstavu připravila fotografický soubor vyrůstající z jejích „pseudoturistických“ výprav do Krupky (Výlet do Krupky, 2021), inspirovaných očekáváním obvykle spojeným s návštěvou památek UNESCO, kam bylo toto město s okolní krajinou společně s dalšími krušnohorskými hornickými oblastmi zařazeno v roce 2019. Velkolepý turistický zážitek se ale v tomto případě nekoná, neboť Krupka dál živoří na hraně nezájmu, všeobecného hospodářského úpadku a sílícího napětí vyrůstajícího z místních četných sociálně vyloučených lokalit. Snímky pořízené autorkou, jejichž výraz je ještě umocněn ve chvíli, kdy je využívá jako materiál pro skládání turistických pohlednic tvořících nedílnou součást jejího projektu, tak evokuji atmosféru drtivého pasivního bezčasí, ve kterém se bortí touha po oslavě uzavírající se úspěšné sezóny, neboť ta v této pochybné klenotnici UNESCO ještě ani nezačala. Anton Čierny stejně jako Michaela Thelenová podstupuje výpravy, ve kterých ovšem Bánská Štiavnica zůstává přítomná pouze v tušeném pozadí turistova zájmu. Na krátkých video snímcích (No kneeling, no praying, no confession, no God, 2021) umělec prochází krajinou poblíž města a symbolicky se prostřednictvím jednoduchých aktů balení či zapálení nebo snad kouřové desinfekce loučí se signifikantními znaky, které do ní v podobě mysliveckého posedu či božích muk umístil člověk. Jako by se s láskou a zároveň neskrývanou podvratnou kritikou vyrovnával s drzou samozřejmostí, která nás vede k přivlastňování si přírody a krajiny i cizího ne-našeho prostředí po staletí budovaného komunitami, na jejichž místo aktuálně přicházíme s pocitem všemocného, a přitom nakonec vždy tolik zranitelného selhávajícího konkvistadora.

Koncepce výstavy Snímky loňské sezóny se tedy prostřednictvím jednotlivých uměleckých děl připravených Michaelou Thelenovu a Antonem Čiernym soustředí na kritickou interpretaci z historie vyrůstajících znaků obou měst a jejich aktuálně se proměňující socio-kulturní situace. Odkazy k hornické minulosti i reflexe různých podob současného turismu se tak setkávají v neuralgickém bodě reprezentujícím budoucnost nejenom těchto míst ve chvíli, kdy se globalizovaný svět pod dosud nepoznaným tlakem opět uzavírá do omezených geografických komunit. Ostatně jedním z témat přítomných kdesi na pozadí tohoto výstavního projektu bezesporu je podvědomí odkaz ke „covidové sezoně“, která hrozí budoucím převratem zdánlivě neotřesitelných jistot a návyků v souvislosti se sdílením veřejného prostoru i vnímáním osobní svobody na půdorysu společné zodpovědnosti za vlastní komunitu a její trvale udržitelný rozvoj.

Spolupořadatelem výstavy je Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Michaela Thelenová
Narozena v roce 1969 v Chomutově. Žije a pracuje v Sovoluskách u Ústí nad Labem.
Výtvarná umělkyně, která při své práci využívá různé formy fotografického média a kombinuje je s dalšími instalačními textovými či objektovými výrazovými prostředky. Patří ke generaci ženských autorek devadesátých let minulého století, která výrazným způsobem formovala podobu soudobého českého umění směrem k rozvoji nových médií i genderových aspektů umělecké tvorby. Zároveň je vnímána jako příslušnice tzv. ústeckolabského uměleckého okruhu charakteristického příklonem k neokonceptuálním uměleckým strategiím. Michaela Thelenová je docentkou a vede ateliér Digitálních médií na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Anton Čierny
Narozen v roce 1963 v Bojnicích. Žije a pracuje v Rosine a Bratislavě.
Výtvarný umělec se širokým výrazovým záběrem oscilujícím mezi objektovou tvorbou, performancí, videem, videoinstalacemi a intervencemi do veřejného prostoru. Patří mezi klíčové představitele současného slovenského umění, kteří formují jeho podobu od devadesátých let minulého století. V jeho tvorbě se často prosazují environmentální témata, která zasazuje do širšího kontextu rámovaného kritikou zneužívání moci a různých forem totalitarizujících ideologií, přičemž se soustředí na sledování a uměleckou interpretaci vlivu těchto defektních projevů na celkový stav společnosti. Anton Čierny je profesorem a vede Ateliér priestorových komunikácií+ na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislave.