Jáchym Zvoníček
30
instalace akce
Příroda. Pod tímto slovem si někteří lidé spíše vybaví rozkvetlou louku, zelené lesy a šťastná usměvavá zvířata, nežli špínu, hnilobu a odpudivý zápach. V tomto díle jsem pracoval s tím, co by takoví lidé pravděpodobně překročili, kdyby na to na zemi narazili, stejně jako to mohou udělat právě teď. Celý jeden měsíc jsem v kuse sbíral do litrových sklenic vše, co by mýma rukama za normálních okolností skončilo v popelnici, odkud by to putovalo dál do míst, kde už to „není“ moje starost. Výsledkem je třicet sklenic, z nichž každá z nich na pomyslné časové linii shrnuje jeden den mého existování. Mnohdy lze tímto způsobem z člověka vyčíst více, než třeba z odstavce jeho životopisu. Tam si totiž napíše jen to, co chce, aby o něm lidé věděli. Odpad o něm prozradí i to nežádané. Co přesně pije, co přesně jí, jak zdravě a nezdravě, jak ekologicky či neekologicky žije, za co utrácí nejvíce, co nejčastěji používá a co všechno po něm zůstává…Proto kdo mě nezná, má tímto nyní možnost mě poznat, toto jsem já a mých třicet dní na této planetě.