2. BcA.

Dočasná konzistence

Umístěním těla do prostoru ohraničeného vlastnictvím mizí nejistoty, roztékají se do hřejivého pocitu bezpečí. Skrývání se. Zavřením vrat mizí nepředvídatelnost a cizost, kterou přináší periferie. Uhnízdění. Centrum, pevnost, jako stabilní bod, ochráněný od zlého. Valící se katastrofy minou tento prostor a dokud se neotřesou základy, je možné cítit stabilitu se zemí. Tělo je hrad, má silné stěny, praskliny v mžiku zatmeleny, zakrytá křehkost. Nadměrná péče se stává býti smutnou záležitostí dočasně rozdmýchávající nejistoty. Pronásledující neschopnost přijmout nestálost navrací cihly ze vzdušných míst zpět do komínků. Štíty proti přímému slunci, které tvoří oranžovorudé kruhy pod očima, snad možnost nechtěných představ. Neustálé toužení po zanechání stop, voskové figuríny udržují mrtvolný život, relikviáře nápodoby. Kaple všech živých. Odmítnutá tekutost nahrazena materiálem, který může v mžiku změnit svoji podobu.