Zimní sklizeň 2021

Virtuální výstava klauzurních prací studentů Fakulty umění a designu
Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Fotografie

Magdaléna Dubnová

4. BcA.

Film o nějakém umění

Krátký film představuje esej, kde je subjektivním pohledem kriticky zkoumána určitá oblast současného výtvarného umění, konkrétně výstavních projektů. Film se nesnaží být vyčerpávající širokou přehlídkou veškerých uměleckých počinů, které aktuálně vznikají, ale úzkým výběrem výstav, selektovaných na základě společných charakteristik a tendencí.

video 17 min.

Tisková zpráva ve filmu: 

Výstava tematizuje paralely mezi archetypální představou in illo tempore a současnou posedlostí team-buildingovými aktivitami. Ty představují něco mezi zábavným stmelovacím prostředkem a traumatickou zkušeností. Právě z tohoto traumatu pramení zájem o šíření určitého poselství – varovného i povzbuzujícího nebo inspirujícího. Dlouhodobý zájem o povahu dnešního světa, způsob života naší společnosti a možné udržitelnější alternativy včetně otázek životního prostředí ústí ve snahu ne moralizovat-ale spíše edukovat a napravovat v rámci, řekněme, institucionální kritiky. Pro umělce je naprosto zásadní situace, ve které se ocitají. 

Autoři se ve svých instalacích zabývají různými objekty, nebo právě jejich velice vlastními principy, které později využívají ve svých realizacích. Dalo by se zde hovořit o výzkumu možných prostředků, kterými jsou tělesné vyjádření a informace zakotveny v materiálu. Materiály často vyjadřují lidské a historické pojmy rozkladu a rozpadu, které jsou vlastností samotné přítomnosti a existence. Je to možnost, jak zaznamenat, zachytit abstraktní pojem času a zhmotnit jeho podobu. Výstava mimo jiné vznáší otázky ohledně možnosti angažovanosti současného umělce a prostředků, které má k dispozici: o vazbě mezi veřejným (virtuálním) prostorem a „limitovaným“ prostorem galerie: spíše však také o transgresi mezi individuálním a celospolečenským/politickým nebo mezi skepsí a utopií. 

Konceptuální vícevrstevnatost se zároveň zrcadlí i ve formální rovině vystavených děl – umělci si pohrávají s iluzí trojdimenzionálního prostoru. Dochází tak ke kontrastnímu pojednání obsahu galerie – výstavní prostor je současně prázdný i plný zároveň.