Už rok je pohled z mého okna vždy tak podobný. Čas ubíhá, lidé přicházejí. Vidí známá i neznámá jména, která se pravidelně obměňují. Je to smutný příběh, ačkoliv nyní tak běžný. Někdy mám pocit, že náš současný stav je jako sen. Už trvá více jak rok. Při pohledu na jména zesnulých jsem litovala zemřelé i jejich rodiny, ale život přeci tvoří i nesčetná odloučení a ztráty.